Spisovatelé, kteří se ve své době proslavili nebo byli glorifikováni alespoň po smrti následujícími generacemi, by se dnes možná v hrobě obraceli, kdyby viděli realitu, v níž v současnosti žijeme. Věru by se asi necítili dobře, kdyby viděli, oč jsme dnes jiní než jejich tehdejší generace.
Představte si namátkou třeba Aloise Jiráska.

Kdyby se tento dnes usadil u počítače a začal na něm datlovat své dílo, díky němuž se stal nesmrtelným, co by následovalo? Uložil by na nějakou tu webovou stránku své Psohlavce a výsledek? Nikdo by je nečetl. Čímž samozřejmě nechci naznačit, že jsme to nadšeně přelouskávali my, kdo jsme mládí prožili ještě v době, kdy namísto virtuální reality panoval reálný socialismus, jenže… Uložil by to tam, možná by mu na to pár lidí i kliknulo, ale pak by to veškeré snažení skončilo někde v internetovém balastu. Prostě proto, že šlo o vlastně banální lokální konflikt, jenž je nezajímavý třeba ve srovnání s boji v Afghánistánu nebo s policejním zásahem při posledním fotbalovém utkání spojeném s potyčkami fanoušků.
Tentýž autor by mohl na témže internetu publikovat třeba i své Temno. Jenže… jako thriller snad i dobré, jenže moc dlouhé a rozvláčné. Chtělo by to seškrtat, zahustit děj a pak snad…

A Staré pověsti české? Naráz nestravitelné, na pokračování ne zase až tak záživné. A navíc ten obsah! To o dívčí válce by se sice mohlo líbit feministkám, jenže ty by vzápětí protestovaly proti tomu, jak a proč se zahazovala vysoce postavená kněžna Libuše s prachobyčejným oráčem, to o praotci Čechovi by bylo označeno různými Dienstbiery a Okamury jako fake news v záležitostech migrační krize, proti Bivojovi by mohli protestovat ekologičtí aktivisté kvůli tomu kanci. A #MeToo by se určitě ohrazovalo proti tomu, jak se tam zachází se ženami a jak jsou tyto vesměs v područí mužů.
Jirásek by už dnes prostě neuspěl. Na netu by ho nikdo nečetl, protože nedokázal dodržovat ani elementární zásady psaní známé třeba z . Nevěnoval se přece neokoukaným tématům, překračoval délku dobrého článku, tedy 1800 až 2500 znaků, psal i dost složitá souvětí, jež dnešní čtenáře odrazují. Pak měl i moc široký záběr témat, což by čtenáře spíše odrazovalo, neměl by stabilní čtenářskou základnu. A fakt, že nikdy nevyužíval ke svému zviditelnění ani žádných copywriterů SEO agentury, by to jenom dorazil.

Protože dnes se čte jinak než kdysi. A „Jiráskové“ musí myslet i na to, aby svým dílem pokud možno nepřekročili dva a půl tisíce znaků.